Historie

Vývoj umělého chovu ryb je úzce spjat s chovem lososovitých ryb. První úspěšný umělý výtěr a umělé oplozené pstruhů obecných se podařil v r. 1725 Štěpánu Ludvíku Jacobimu v Německu. Několikaleté výsledky svých pokusů uveřejnil v letech 1763 a 1765 v časopise Hannovere Magazin. Po jeho smrti byla však tato metoda zapomenuta. Umělý výtěr a oplození jiker znovu objevili v Anglii v r. 1873 a ve Francii v r.1840 ( Rémy a Géhin ). Nezávisle objevil umělý výtěr také norský rybář Sandungen.
Až dosud techninka umělého výtěru víceméně napodobovala tření ryb v přírodě. Teprve ruský statkář V. P. Vrasskij z Nikolského u Novgorodu objevil v r.1856 tzv. suchou metodu, jejichž podstatou je umělý výtěr jiker na sítko. O praktické rozšíření "suché metody" se zasloužil S. Green v USA, a to od r. 1864.
První objekt pstruhové líhně byl vybudován již v roce 1848 v Kembsu. V našich zemích byly provedeny první experimenty s umělým výtěrem na statku v Horažďovicích. Rumerkirchen a Studený úspěšně vytřeli lososa labského již v r. 1823, ale v pokusech nepokračovali a do praxe se metoda umělého výtěru zatím nerozšířila. Teprve po rozšíření "suché metody" oplození jiker a široce založené propagaci. ( A. Frič v 60. letech min.století) bylo i u nás započato s budováním líhní. První z nich postavili v roce 1860 v Malči, další v Nedošíně ( 1865 ), Českém Krumlově ( 1867 ), v Býchorech (1869 ) a ve Žďáru nad Sázavou ( 1873 ). Podle údajů A. Friče byly u nás počátkem 70. let min. století v provozu čtyři stálé líhně a v 90. letech již 16 lososáren a roční produkcí 700 tis. kusů jiker. Na přelomu 19. a 20. století význam lososáren rychle klesal a pstruhaři obrátili pozornost na umělý výtěr pstruha potočního a nově dovezených lososovitých ryb. První byl importován ( z Německa ) siven americký ( 1883 ), později pstruh duhový ( 1888 ), jehož různé populace byly často "stěhovavé" a po vysazení migrovaly. Pstruh duhový přesto u nás rychle zdomácněl a našel uplatnění především v pstruhových rybníčcích. Ochotně přijímal náhradní krmiva živočišného původu a rychle rostl. Také umělý výtěr, inkubace jiker a odchov plůdku byly poměrně snadné. Někde nahradil pstruha potočního i v tekoucích vodách. Později se osvědčil i jako doplňková ryba v kaprových rybnících.
Kromě již jmenovaných prvních průkopníků umělého výtěru se od počátku na jeho rozšiřování podíleli pstruhaři. Podnikatelé a přírodovědci. V Nedošíně to byl mlynář Kašpar Vacek a po něm celá generace Vacků ( Stanislav, Zdeněk, ing. Jiří ) - více na straně o nás
K propagátorům uměl. Výtěru patřil také hydrobiolog Josef Kafka.
Vybudování zemské líhně v Sušicích inicioval Antonín Frič. Byla uvedena do provozu na Kantůrce v r. 1871 a prvním pstruhařem byl ustanoven Josef Markuzzi. Nejprve vytíral lososy, teprve později, po přestěhování líhně na otavské nábřeží, se zabývali pstruhem potočním. Za vedení líhňaře Bácy byla líheň počátkem 20. století představena a získala současnou podobu. Karel Kopelent, známý odborník na umělý výtěr a odchov lipanů, líheň zmodernizoval a rozšířil. K nestorů, českého pstruhařství, výtěru lososovitých ryb a štiky patřil také žichovický Matěj Hlavsa. Nejprve zřídil ve starém pivovaru provizorní líheň ( 1925 ) a později vedl i Gabrielovu štičí líheň v Rabí. V roce 1957 postavilo státní rybářství v Žichovicích moderní velkokapacitní líheň, kde kromě jiker pstruhů a štiky je možno provádět i řízenou reprodukci síhů. Další úpravy a vybavení líhně byly provedeny koncem 80. let a zásluhou J. Kalivody byla v Rabí postavena odchovna s využitím pramenité vody. Tím byl dán předpoklad k odchovu potřebného plůdku a ročka po pstruhařství v Anníně k výrobě více než 100 t tržního pstruha duhového. Z dalších praktiků se zasloužili o rozvoj našeho poválečného pstruhařství a zejména umělého výtěru Václav Raczek z Liběchova, Vít Anderle z Pivoně a Velké Losenice, který jako první využíval oteplování vody ke zkrácení inkubace a odchovu plůdku pstruha duhového.